Kdo vlastně jsem?

Jak už jste se mohli na hlavní stránce dočíst, tak moje jméno je Filip Melichar. Je mi 27 let a žiji kousek za Prahou. Konkrétně na východě Prahy směrem na Mělník, Neratovice a Velkou Ves v malé vesničce jménem Předboj.

Profesí jsem prosím pěkně vyučený kuchař-řezník, který si později dodělal i maturitu a nyní už pěkných pár let chodím klasicky do práce (vařím na cateringu). A právě v práci všechno to, s čím je spojena tato stránka, vlastně začalo.

Jak jsem dostal k broušení?

Už při nástupu do školy a krátce na to s tím i na praxi, jsem si opatřil na svůj věk a tehdejší, prakticky nulové dovednosti, velice kvalitní a drahé nože F. Dick. A právě díky těmto nožům a kolegům v práci, který se mi o tyto nože ze začátku starali, jsem poznal, co to vlastně je ostrý nůž.

Měl jsem totiž tu ohromnou výhodu, že jsem se oproti jiným učňům, který chodili na praxi do školy, respektive do školní jídelny, dostal přímo do jedné z vyhlášených, pražských restaurací, kde bez ostrého nože neuděláte „krok“…. a nebo, když uděláte, tak se hrozně nadřete.

Proto jsem byl nucen, po nějaké době, kdy mě kolegové zasvětili do broušení nožů, si nože brousit sám. Dělal jsem tak zhruba od poloviny prvního ročníku a vydrželo mi to až dodneška. A to s rozdílem, že tehdy jsem brousil pouze vlastní nůž, který i po dokončení byl jen o něco málo ostřejší, než když jsem s broušením začal. A dneska? Dneska si ke mně chodí brousit nože půlka firmy.

Dokonce si ze mě někteří kolegové v práci už i utahují, že pokud nenabrousím více jak 10 nožů za den, tak jsem údajně nesvůj. Nechápou to. Nechápou tu věc, že mě to prostě jenom hrozně baví a chci se tomu i nadále věnovat.

Řemeslo musí člověka bavit, aby to dělal dobře. Jinak je to stejné jako auto, které nemá motor. Nic člověka nežene dopředu. A mě tohle činnost i přesto, že je to vlastně jenom volnočasová záležitost, velice baví a chci se tomu věnovat! Na to můžete vzít jed! 🙂